SAMUEL HAHNEMANN (1755-1843) – první homeopat

Samuel HahnemannSamuel Hahnemann se narodil ve městě Meissen v Sasku (dnešní Německo) 10. dubna 1755 - v období obrovských změn a politického vření. Za jeho života Evropu rozbouřila Sedmiletá válka. Francouzská revoluce a Napoleonské války. Průmyslová revoluce přinesla změny sociální struktury, velký' rozvoj výroby a tudíž i pokrok ve vědě. Hahnemann se narodil o rok dříve než Mozart a jeho současníky byli i spisovatelé Goethe a Schiller.


V této epoše došlo k revolučním změnám i v myšleni. V osmnáctém století se v Německu zrodilo politické, duchovní a intelektuální hnutí nyní označované jako osvícenství. Svoboda myšlení a názoru, kterou toto hnutí vyzdvihovalo, měla svůj význam pro vznik a rozvoj homeopatie.


Hahnemann se narodil jako třetí z pěti dětí v chudé, ale poctivé protestantské rodině. Zpočátku ho učili rodiče. Jeho otec, hluboce věřící muž s velmi ušlechtilými zásadami, mu vštěpoval, aby se nikdy neučil či neposlouchal pasivně, ale aby se na všechno vyptával. Traduje se, že otec vždy před odchodem do práce zamkl malého Samuela v jeho pokoji a zadal mu nějaký' „problém", který si měl promyslet. Když se vrátil z práce, pustil chlapce ven pouze tehdy, když znal správnou odpověď. Mladý Samuel bral patrně učeni velmi vážně, nepochybně měl nezkrotný hlad po vědomostech a byl prý velice nadaný. Z přemíry učení a kvůli ekonomické situaci své rodiny však často churavěl. Učitelé ve škole poznali, že je mimořádně inteligentní. a odpustili mu obvyklé poplatky. Nejnadanější byl na jazyky, matematiku, geometrii a botaniku.


Studoval medicínu a chemii na univerzitě v Lipsku, na studia si vydělával vyučováním a překlady. Roku 1791 studia dokončil a poté asi devět let působil jako lékař. Během té doby se oženil. Postupně byl však čím dál víc rozčarován bolestivými a neúčinnými léčebnými metodami té doby (pouštěni žilou, používáni silných projímadel, jedovaté léky s velmi silnými vedlejšími účinky) a nakonec dospěl k odvážnému rozhodnutí - zanechal lékařské praxe a začal se věnovat studiu, výzkumu, psaní a překládání:


Nemohu počítat s tím, že bych vydělal větší obnos peněz.., Svědomí mi nedovolí. abych nemoci záměrně protahoval nebo se snažil, aby vypadaly závažnější, než ve skutečnosti jsou... Bylo pro mne utrpením, když jsem byl nucen při léčení nemocných vždy tápat v temnotách a podle takových či onakých hypotéz o nemocech jsem předepisoval léky, které za své místo v Materii medice vděčily jen náhodnému rozhodnutí... Brzy poté, co jsem se oženil, jsem skončil s lékařskou praxi, protože jsem už déle nedokázat snášet pomyšlení, že mohu někomu ublížit. Od tě doby jsem se začal věnoval výhradně chemii a literárním činnostem.


V důsledku tohoto rozhodnuti Žila jeho rodina dlouhá léta ve veliké chudobě. Hahnemann, jeho žena a děti, kterých neustále přibývalo, bydleli někdy jen v jedné místnosti a k obživě měli jen o málo víc než chléb a čistý vzduch.

PRVNÍ PROVING

Jedním z nejdůležitějších děl, které Hahnemann přeložil, bylo Pojednání o Materii medice Dr. Williama Cullena. Dr. Cullen působil v Edinburghu jako učitel, lékař a chemik. Součásti jeho díla byla esej o chinovníku neboli Cinchoně (homeopatický název je China). Z kůry této rostliny se získává chinin, který se používá jako lék na malárii. Mezi symptomy této nemoci patří periodická horečka, pocení a palpitace. Cullen se domníval, že Cinchona má schopnost léčit malárii díky své hořkosti. Hahnemann toto vysvětlení nepovažoval za správné, sám na sobě vyzkoušel malé dávky a v jednom ze svých dopisů napsal:


V rámci pokusu jsem si dvakrát denně vzal čtyři drachmy čisté Chiny. Nejdříve jsem pociťoval, že mám poněkud studená chodidla, konečky prstů atd.. pak jsem se začat cítit otupělý a malátný a poté se mi rozbušilo srdce a měl jsem tvrdý a slabý puls. Dále jsem pociťoval nesnesitelný neklid, únavu a začaly se mi třást všechny končetiny, pak se objevily pulzace v hlavě, zčervenaly mi tváře a začal jsem mít žízeň zkrátka všechny tyto příznaky, které jsou charakteristické pro intermitentní horečku, se objevily jeden po druhém, až na typickou zimnici s třesavkou. Stručně řečeno objevily se všechny charakteristické příznaky, které se vyskytují u každého případu - otupěni mysli a určitá ztuhlost všech končetin, ale především nepříjemný pocit znecitlivěni, který postihuje patrné okostici všech kosti v celém těle. Takovýto záchvat trval pokaždé dvě až tři hodiny a znovu se objevil jen po podání další dávky. Když jsem si přestat lék brát, vše skončilo a já se cítil zcela zdráv.


Jinak řečeno, Hahnemann vypozoroval, že po podání Cinchony se u zdravého člověka objevují příznaky malárie, tedy symptomy nemoci, která se tímto lékem leči.


Tento objev měl zásadní význam pro rozvoj homeopatické teorie i praxe. Hahnemann tedy mohl sledovat, jaké příznaky vyvolá určitá látka u zdravého člověka, a tím zjistil, jaký stav se pomocí této látky dá léčit. Lékaři se dlouho snažili tuto otázku nějakým způsobem vyřešit. Jedním z pokusů o pochopení léčivých účinků přírodních léků byla teorie o souvislosti léčivých schopností rostlin a jejich fyzických znaků (Doctrine of Signatures), podle níž působí rostlina na tu část lidského těla, kterou svým tvarem nejvíce připomíná. Tímto Hahnemann objevil základní myšlenku homeopatického pokusu, na základě které bylo dále možno systematicky získávat mnohem přesnější a specifičtější informace o jednotlivých substancích. Uvedený postup se nazývá „proving"(tj. testování) léku.

OBJEVENÍ PRVNÍHO HOMEOPATICKÉHO ZÁKONA: PODOBNÉ LÉČÍ PODOBNÉ

Samuel HahnemannV medicíně se vždy stavělo na klasické myšlence, že symptom je třeba léčit lékem, který má opačný účinek - je vzhledem k danému symptomu protichůdný. Například zácpa se léčí projímadly, která vyvolávají průjem. Podle Hahnemannova pokusu s Cinchonou by se léčení dalo založil na odlišném principu. Hahnemann patrně znal Hippokratovo dílo o léčení „podobným", a tudíž pro něj muselo být úžasné, když svými dalšími pokusy platnost tohoto principu potvrdil.


Hahnemann vyjádřil tento princip větou similia similibus curentur neboli „podobné léčí podobné". Tento princip se stal prvním zákonem systému léčeni, který Hahnemann nazval „homeopatie" - z řeckého homoios (podobný) a pathos (utrpení či nemoc). Chtěl tím tento systém léčení odlišit od klasické medicíny, kterou nazýval „alopatie", což znamená „opačná nemoc".


Pokud se nemýlím, v praktické medicíně existuji tři různé způsoby léčeni neduhů lidského těla. První z nich spočívá v tom, že se odstraní nebo zničí příčina, která chorobu způsobuje. To je preventivní léčeni ...Druhý a nejrozvířenější způsob je založen na tezi contraria contraris, léčení protikladným působením, například paliativní léčení zácpy pomocí laxativ....Třetí způsob je založen na myšlence similia similibus, což znamená, že k vyléčení nemoci je třeba najít lék, který u zdravého člověka vyvolává symptomy podobné příznakům nemoci.


Toto Hahnemann napsal v roce 1796. Během následujících šesti let provedl radu provingů na svých příbuzných a kamarádech a také studoval, jaký soubor symptomů vykazují oběti při náhodných otravách.


Nakonec znovu začal působit jako lékař, ale předepisoval na zcela odlišném základě. Používal materiály, které nashromáždil při provádění provingů a u svých pacientů hledal similimum - lék, jehož „obraz" (založený na provingů) se nejblíže shodoval s projevy nemoci pacienta. Jeho kolegové tuto metodu neuznávali a dělali si z ni legraci, ale pacientů měl čím dál více a báječné výsledky, kterých dosahoval, jeho teorii potvrdily.


Od ostatních lékařů se lišil také tím, že nikdy nepodával více léků současně. To bylo neslýchané. V té době lékárnici míchali dohromady spoustu různých látek. z nichž mnohé byly velice škodlivé, a vydělávali tak hodně peněz. Mezi lékárníky měl tudíž plno odpůrců.

MINIMÁLNÍ DÁVKA

Hahnemann tímto neskončil. Znepokojovalo ho, že ředěné léky, které používal, měly vedlejší účinky. Chtěl tyto vedlejší účinky minimalizovat, a tak dělal pokusy se stále menšími a menšími dávkami léků. Zjistil však, že když lék zředil do té míry. že neměl žádné vedlejší účinky, neměl pak ani léčivý účinek. Proto vyvinul nový způsob ředění. Místo aby látku jen obyčejně zamíchal, po každém ředění ji energicky protřepával. Tento proces nazval „třepáním" a výsledný lék označil jako „potencovaný".


Kromě toho. že lék vyrobený tímto novým postupem neměl žádné vedlejší účinky, Hahnemann zjistil, že Čím více ho naředil (a protřepával), tím účinněji lék působil. Domníval se, že při třepáni se z látky uvolňuje jistá síla či energie (při čemž dochází k jistému „otiskování" do rozpouštědla - tedy do alkoholu nebo vody) a toxické účinky se ztratí.


Hahnemann označoval potencované léky číslem podle toho. kolikrát prováděl ředění. Šestkrát ředěný lék (při každém ředěni použil jeden díl roztoku a 99 dílů alkoholu) se tedy nazýval 6C. Zpočátku předepisoval léky naředěné do šesté potence, potom začal experimentovat s vyššími ředěními a zjistil, Že takto naředěné léky jsou dokonce ještě účinnější. Hahnemann předepisoval léky do třicáté potence, jeho pokračovatelé však používali ještě vyšší ředění.


Díky uvedenému procesu ředění pohlíželi ostatní lékaři na homeopatii ještě s daleko většim rozhořčením a výsměchem. Nedokázali si totiž vysvětlit a tím pádem ani přijmout myšlenku. Že by jakákoli látka v tak vysokém ředění mohla mít vůbec nějaký účinek. Homeopatie však byla tak vysoce účinná, že i přes tuto opozici přežila a velice rychle se rozšířila.

ORGANON A JINÁ DÍLA

Hahnemann během svého života nashromáždil a zaznamenal obrovské množství informací. Udělal proving asi sta léků. napsal více než sedmdesát původních děl a z angličtiny, francouzštiny, italštiny a latiny přeložil asi dvacet čtyři textů pojednávajících o řadě různých témat. Také si dopisoval s jinými homeopaty, se svými kolegy a přáteli po celém světě - a kromě toho všeho ještě léčil spoustu pacientů.


V roce 1810 Hahnemann poprvé vydal Organon racionální léčby (později Oraganon léčebného umění) a postupně vyšlo ještě pět dalších upravených a rozšířených vydání, V tomto díle Hahnemann jasně vysvětlil podstatu homeopatické filozofie. Když bylo Lipsko napadeno Napoleonským tažením, při němž zahynulo asi osmdesát tisíc lidí. Hahnemann velice úspěšně léčil raněné a také oběti velké epidemie tyfu, která vypukla po obležení, a stal se ještě proslulejším.


Hahnemann přednášel na univerzitě v Lipsku a svými teoretickými přednáškami, které se Často rozvinuly v bouřlivou kritiku léčebných praktik lékařů a lékárníků. si vysloužil přezdívku „zuřící hurikán". Někteří praktikující lékaři se však odhodlali postavit proti všeobecně uznávaným názorům, učili se u Hahncmanna a jeho učení šířili po světe. Na počátku dvacátých let již měl Hahnemann velice rozsáhlou klientelu.


V letech 1811 - 1821 Hahnemann vydal svou šestidílnou Materii medicu (Materia Medica Pura), v níž sepsal výsledky provingů, které do té doby provedl - popsal zde tisíce symptomů šedesáti šesti léků. Hahnemann vedl provingy s až úzkostlivou pečlivosti, ale je třeba mít na paměti, že se žádným způsobem nesnažil zamezit vlivu sugesce - proveři věděli, jaký lék zkoušejí. Léky podával ve slabých ředěních, nikoli však v potencované formě. Proveři nesměli jíst hodně solená a kořeněná jídla a pít kávu, čaj, víno a tvrdý alkohol, měli dovoleno jen trochu piva. Zakázánu měli také namáhavou práci či cvičeni, doporučovala se mírná tělesná aktivita.


V roce 1828 vyšlo Hahnemannovo další dílo Chronické nemoci o jejich homeopatická léčba (v konečné podobě se publikace rozrostla do pěti svazků). V tomto díle Hahnemann dopodrobna rozpracoval filozofii popsanou v Organonu a na základě zkušenosti s úspěšně odléčenými chronickými případy doplnil další léky. Rozebral používání vyšších potencí - do C 30 - a poprvé uveřejnil teorii „miasmat", která vysvětluje případy, kdy se symptomy pacienta jasně shodují s obrazem léku, ale pacient na tento lék nereaguje. V anamnéze těchto lidí se častěji vyskytovaly některé nemoci. Hahnemann přišel na to, že existuje souvislost mezi náchylností k určitým onemocněním a dědičnou zdravotní zátěží. Vyvinul také metodu homeopatického léčení těchto bloků.

ÚSPĚCHY PŘI LÉČENÍ CHOLERY

V roce 1831 se ve střední Evropě rozšířila cholera. Hahnemann vydal přednášky o homeopatickém léčení této nemoci, doporučoval podávat v počátečním stadiu lék Camphor a v pozdějších stadiích Cuprum metallicum, Veratrum album, Bryonii albu a Rhus toxicodendron. Také zdůrazňoval, že je třeba pálit oblečení a povlečení, aby bylo „vše, co může být infikováno" zničeno. Doporučoval, aby se dodržovala karanténa a dále aby lidé udržovali v místnostech čistotu, větrali je a dezinfikovali. Z tohoto hlediska jeho myšlenky předběhly dobu - Pasteurova teorie o mikrobiálním původu nemoci a Listerovy zásady dezinfekce ještě nebyly na světě. V maďarském Raabu se homeopaticky léčilo 154 pacientů a jenom šest z nich zemřelo.. kdežto u konvenčně léčených nemocných byla úmrtnost 59%. Všude po celé Evropě dosahovali při léčení cholery homeopaté lepších výsledků než konvenční lékaři. U homeopaticky léčených pacientů se úmrtnost pohybovala mezi 2,4 - 21,1%, kdežto z alopaticky léčených pacientů umíralo 50% a více.


V roce 1833 byla v Lipsku otevřena homeopatická nemocnice, ale diky rivalitě mezi homeopaty, autokratickému Hahnemannovu vedení a extrémní polarizaci, kterou homeopatie způsobila v rámci lékařské profese, byla roku 1842 tato nemocnice nakonec zavřena.

HAHNEMANNOVA POSLEDNÍ LÉTA

Samuel HahnemannV roce 1834 se jistá dáma z Paříže, Marie Melanie ďHervilly, vydala za Hahneamannem do Kothenu, kde tehdy působil. V té době byl Hahnemann 791etý vdovec. Jednalo se o asi třicetiletou přitažlivou a inteligentní dámu z lepší společnosti, která byla malířkou a básnířkou.


Tato dáma si přečetla Organon a rozhodla se, že bude u Hahnemanna studovat. Za šest měsíců po jejím příjezdu do Kothenu se vzali, čímž byla Hahnemannova rodina značně pohoršena. Přestěhovali se do Paříže a zařídili si dům na módní rue de Milan, kde si Hahnemann zřídil prosperující praxi a ještě dlouho tam léčil své pacienty, bohaté i chudé, a stále se držel svého hesla „ten, koho nevyléčím, nemusí platit". Melanie pomáhala svému manželovi psát poznámky a postupně začala pod jeho vedením sama i léčit.


2. července 1843 Hahnemann ve věku 88 let umírá.